Víkend kolmo

Víkend na kolech okolo Valensole v Provece byl: barevnej, zajímavej a taky docela dobrodružnej a náročnej.
Slunce sice pálilo o 106, ale pořád foukal vítr a tak se to dalo snést. Levandule už byla na polovině polí sklizená a tak to nebylo s tou fialovou tak intenzivní, jak bych si představovala, ale přesto jsme si levanduli užili a dosytosti se jí načuchali - ten teplej vítr nás její vůní nasycoval neustále.
První den jsme projeli planinu okolo Valensole - takovýho pomyslenýho epicentra levandule a druhej den jsme jeli víc do kopcovitý oblasti pod jezerem Sv.Kříže. Tam to bylo náročný, pořád do kopce, s kopce, ve vedru a pařáku..
Celej program víkendu se ale musel podřídit tomu, že jsme v sobotu k večeru v kempu zjistili, že nám nestartuje auto. Nejdřív jsme se ve vesnici sháněli po opraváři ale naštěstí v sobotu ráno se podařilo nastartovat přes kabely z baterky z auta pána z vedlejšího stanu. Všechno dobře dopadlo, domů jsme dojeli bez problémů, ale v sobotu večer jsme měli pěkně nahráno při představě všech možných scénářů jako odtah domů (cca 200km po dálnici), řešení objednávání náhradního dílu, kolik to celý bude stát atd atd... Poučení pro příště - mít v záloze všechny možný potřebný telefonní čísla na assistenci, nabitej mobil, nabíječku na mobil i když se jeden jen na 2 dni atd atd. Konec dobrej, všechno dobrý, vzpomínky a fotky pěkný, další skvělej víkend za námi!

Už po sklizni...

Lac de St.Croix

Malá lednice, velký zlo

V poslední době je kuriozní, jak se nedokážeme vejít do naší malý ledničky. Je to každodenní boj a nervozita u organizace věcí v naší mini-ledničce. Jó, na starým bytě, to byla lednice jako skříň, tam se skoro vešla i ta 8mi kilová šunka na vánoce. Ale tady, minilednička v minikuchyňce, no to se nedá.. Najít tam něco a vyndat, to je jako takovej ten dětskej hlavolam, jak se musí přesunout 7 čtverečků, aby se 1 na druhý straně dal posunout tam kam chceme. A do toho se lednic musí otevírat jen minimálně, protože v bytě nám teplota dosahuje přes den klidně i 27 stupňů.
Dneska dobaluju poslední věci, zítra nandáme kola, spacáky a bagáž do auta a o víkendu se jede do Provence za levandulí, jupííí! Co je horší, to jsou ty teplotní rekordy co teď padají. Tam kam jedeme má být přes den cca 31C, nebe bez mráčku (bohužel). Takže pokud už nenapíšu žádnej další příspěvek, tak jsme se upekli...
Z mých krásných obědů ve stínu na pláži se smáčením nohou v moři se pomalu stává rutinu, už by to chtělo nějakou změnu ale žádná lepší aktivita, kde bych si v klidu mohla sníst svůj oběd a vleže si odpočnout na dece mě nenapadá. Takže pláž i nadále... přikládám pár fotek z nedávna...

Salát s lososem, lahůdková záležitost

Zvláštní, tahle loď..

Cikády řvou, komáři sajouuuu...

Víkend oddych a pohodička v klidu domova... Cikády v posledních dnech řvou jako o život, u pořádně obsazenýho stromu cikádama v akci je skoro nutný zacpat si uši, aby nepraskly bubínky. No a s létem nás začali vysvěhovávat komáři tygří, nestačíme se po ních ohánět..
V sobotu jsem si napravila kuchařskou reputaci po minulým víkendu a nepovedeným falafelu tentokrát s excelentníma bramborákama napůl s cuketou, to jsme si nezdravě pošmákli! Příště ještě přidam nějaký kysaný zelí, takže to bude bramborovo-cuketovo-zelná placka a to bude uplně top! Sobotní odpoledne na bazénu, jako správný francouzi, tzn. co bysme jezdili 5 min k moři když to máme stejně daleko do bazénu, jen za to ještě zaplatíme. Ale v bazénu nejsou medůzy a plavání je tam možno provozovat víc sportovním způsobem, což jsme po tak mastným obědě celkem potřebovali. V neděli pohoda piánko, dopoledne pokus o tvarohovou buchtu podle tohoto receptu, dopadla vzhledově dost zvláštně, ale chuťově skvělá, příště jí ještě doladím k dokonalosti. No a zbytek? Nelítostný opalování a grilování těla na slunci a koupání ve vlnách spolu s fialovýma medůzama. Oj, jak jsou příjemný ty letní víkendy!

Celkový pohled na buchtu nic moc...

... ale chuť a struktura skvělá, nahoře krásně křupavá po másle

To je on, náš nový nedobrovolný spolubydlící

2 nový zavazadla v 1 dni

Dneska se nic moc zvláštního nedělo, snad jen že se ke mě dostaly 2 nový zavazadla, obě odložený, bezprizorní ... a já jim dám novej život. Nejdřív jsem ráno u nás v baráku v prostoru kam se dávají krámy na vyhození objevila parádní stříbrnej kufr na 4 kolečkách, sice je dost odřenej ale jinak všechno funguje jak má. A pak jsem po cestě z práce na ulici našla pohozenou zánovní tyrkysovou plážovou proutěnou tašku.. (ještě měla nějakou cedulku od výrobce). Někdo nahoře mi holt dneska přál...
Horký dny neberou konce, ale něčemu to prospívá, například takovým různým krásným kytkám co rostou v naší ulici, některý jsem při jedný z našich podvečerních procházek trochu nafotila...

14 juillet - státní svátek ve Francii

Dneska se napříč celou Francií mohutně slaví a vlastně celej víkend je ve znamení plesů, oslav, ohněstrojů a dnes hlavně vojenskýho defilé na Champs Elysée v Paříži. To nám dnes od rána prezentuje televize, pěkně v přímým přenosu, všude davy, nekonečnej proud naleštěných a vypulírovaných vojáčků v dokonalým rytmu mašírujou od Vítěznýho oblouku. Celý se to týká pádu Bastilly, konce franc. revoluce a absolutismu a začátku konstituční monarchie..

Abych to zkrátila, nás se ty oslavy zas až tak netýkají. Ani tento víkend nebyla žádná opalovačka, protože slunce je v posledních dnech zahaleno v oparu, už týden hlásají jak budou bouřky, liják a pořád nic, jen sem tam hřmí z dálky, venku je dusno a vedro na padnutí ale déšť nic. Takže jsme opět dali relaxačně-ospalej víkend. Včera jsem se pachtila s něčím co by se dalo nazvat ´pokus o falafel´, česky třeba placičky z cizrny, který ale přes to že jsem jim věnovala půl dopoledne a veškerou snahu a péči, tak dopadly katastrofálně. Drobily se natolik, že se musely jíst lžící. Dneska jsem si kuchařskou náladu spravila aspoň pěkně povedenou mrkvovou buchtou..

Ještě teda k tomu dnešnímu národnímu svátku, nepřestává nám s Mirkem vrtat hlavou, jak může Francie teď v době utahování opasků takhle rozhazovat. Co ta dnešní paráda v Paříži musela daňový poplatníky stát! Takových příprav, takových vojenských pluků co se tam kvůli dnešku sjely a určitě na to trénovaly už od vánoc, takových policistů a ochranky, všechna ta organizace a catering okolo... měli spíš udělat jen nějaký low-cost řešení, ohněstroj večer a projev prezidenta, aby lidem ukázali že i vláda a armáda umí ušetřit, no ne?... no nic, jdu si radši dát večeři chudých, kousek uzenýho lososa s bagetou a pak aby se neřeklo trošku karamelový zmzliny.. Někdo musí šetřit když vláda takhle rozhazuje..

Takhle nějak měl můj falafel vypadat..., ale nevypadal...

I Google dnes celou tu parádu prožívá...

Nohy v moři, uši v Čechách

Dnes žádný velký novinky, v práci se to snad trochu uklidňuje, vrátila se jedna výkonná kolegyně z dovolený, díííky bohu.. Nejzajímavějším zážitkem dnešního stoprocentně-všedního dne bylo možná jen že jsem přes oběd telefonovala s maminou a protože jsem na dece přímo pod starýma městskýma hradbama neměla signál, tak jsem musela popojít opodál, což bylo směrem k moři, a tak jsem náš telefonát pěkně probrouzdala na břehu mezi kamínkama a pískem. Kež bych mohla mobil priblížit vodě a mamina by si z ně mohla aspoň schladit ruku v moři nebo poslechnout šplouchání vody.

Fotka dne: meruňková marmeláda koupená v obchoďáku (vpravo) a skvělá hustá ovocná a chuťově dokonalá meruňková marmeláda od Mirkovo sestry Ilky (vlevo). Až vedle tý domácí si člověk uvědomí, jak ta koupená je jen obarvenej a navoněnej průhlednej gel.

Kam se hrabe na obchoďák na domácí výrobu...

Vítej do blázince

Tááák, moc dlouho to netrvalo a už zase zabředávam do pracovního procesu. V cestovce začínám druhej tejden a už zapadám do blázince, kterej tam teď v době dovolených nastává. Bohužel je to dovolená jak klientů (chtějí letenky) a taky dovolená našich kolegyň (nemá kdo zvedat telefony a vyřizovat požadavky). Sotva jsem se naučila nějaký základy, hned mě zapojili a už se snažim taky něco vyhledávat, zakládat klientský záznamy, zjištovat ceny letů atd., ale pořád tam s tim děsně zápasim, všechno mi trvá hrozně dlouho. Ale snad se to bude nějak zlepšovat, každej den se dozvídám něco novýho a dělá mi to radost.

Venku je krásný teplíčko, přes den i do noci se venku dá chodit v tričku, óoo jak jsem se na tuhle dobu těšila. Víkend byl odpočinkovej, v sobotu jsme se s Mirkem pokoušeli o nákup bot v Cannes, ale žádný si nakonec nevybral, aspoň že jsem já na trhu nakoupila levnější ovoce protože v Antibes jsou ovocno-zeleninový trhy nekřesťansky drahý, ceny vyloženě pro turisty. Večer jsme pak dali příjemný posezení s lidma v Biotu, skvělý grilovaný maso, pivko, pokec hezky česky...

Dneska přidám fotku parkoviště u hotelu, co vybudovali před naší rezidencí. Zvláštností (nebo nesmyslností?) je, že to místo, na kterým auta parkujou, je podestlaný trávou. Krásným trávovým kobercem... Nechápu co to je za inovaci, ale asi to myslí vážně. Tak schválně, jak dlouho to ten trávník vydrží...

První pracovní týden

Jak dneska Mirek správně poznamenal 'no vidíš, tak máš za sebou první pracovní týden'...  Teda, jsem ráda, že bude víkend. Protože přes týden se nic jinýho než chození do práce ani nedělo. S příchodama domů v 19.15 už se moc jinýho stihnout nedá. Sotva že si člověk připraví oběd a svačinu na druhej den a už je deset a je čas myslet na spánek. Děsný.. nechápu jak takhle někdo může žít v dlouhodobějším měřítku, natož pak se ještě starat o rodinu. Na druhou stranu jsem si trochu zvykla stihnout něco málo ráno, protože odcházim až po 9h.
Jinak už jsem se naučila nějaký základní věci v tom programu, asi to co se u nás dělá nejčastějc - tj. rezervace a nákup letenek, ale je spousta variant a možností jak to koupit, podle ceny, data, třídy servisu, letecký společnosti atd atd.. Většinou se u nás prodávají letenky v řádu od cca 6.000Kč nahoru, klidně 50.000Kč za zpáteční letenku. A mě nepřestává zajímat, kdo tyhle lidi jsou a kde na to berou. Ale zřejmě se převážně jedná o boháče, co mají v Antibes jachtu a letí na ní do Francie z Emirátů, Ameriky, Afriky, Zélandu apod. A taky lodní posádky, co se slítají na několika týdenní nebo měsíční práci na jachtě a letenku mají placenou 'kapitánem', takže cenu zas až tak neřeší. Low-cost společnosti v nabídce nemáme, jen standardní společnosti (British Airways, Air France, CSA atd.atd.) takže proto ty ceny nejsou nijak levný. Je to vlastně zajímavej náhled do úplně neznámý sféry obchodu...

Hodinu a půl co mám na oběd jsem trávila tento týden převážně na pláži v Antibes, která je od našeho kanclu asi 4min chůze. Sním si jídlo z krabičky, trochu se opaluju, osvěžuju se u sprchy a dělam ruský cvičeníčka. Docela pohoda, když se to tak vezme... Domů bych jet stejně nestihla, tak mi ani nic jinýho nezbývá.

Tam vzadu v rožku je moje místečko, napůl ve stínu a napůl na slunci

Levandulovááá...

První dva dny v cestovce, rozbíhá se to pomalu, učim se trochu pracovat s tim systémem co tam používají, motá se mi hlava ze všech věcí co je potřeba se naučit. Dneska jsem například šprtala kódy letišť od A do I, zítra budu pokračovat a ještě si přidam kódy leteckých společností. Ta šéfová je hrozně milá, holky (5) kolegyně jsou taky fajn, celkově je tam taková uvolněná atmosféra i když často je to tam dooost nabitý co se týče věcí k okamžitýmu vyřešení, telefony zvoní, klienti jsou náročný ve svých požadavkách atd.

Víkend byl úžasnej, v sobotu jsme dali túru ve Verdonu, přesněji dole na dně soutěsky vedle řeky Verdon, docela fyzicky náročný to bylo. Namožený stehna mi to neustále připomínají. V něděli to bylo víc odpočinkový a hlavně barevný. Ráno procházka ke kostelu ve skalách, pak koupání v mléčně tyrkysovým jezeru Lac de St. Croix a odpoledne lány levandulových polí na planinách opodál. Já byla ve svým živlu, kvetoucí levandule kam oko dohlédne, fialový ráj na zemi..

Chodník Imbut při říčce Verdon

Vesnička se zavěšenou hvězdou mezi 2ma skalami

 

Okolí Valensole, centrum levandule