Marrakesh - kdo nezažil, neuvěří

Tak tohle město ve mě ještě dlouho zanechá stopu. Pořád ho mám před očima. Byl to neuvěřitelnej zážitek. Slovy se to dá popsat jen povrchně, to se prostě musí zažít. Místama to bylo jak po otočení Arabely prstenem - najednou jsme byli v minulosti, někde ve středověku nebo tak. A ještě k tomu v Africe, totalní exotice a uplně jiným světě. V Maroku je dost věcí uplně jinak, jiný myšlení, jiná logika věcí, jiný zvyky, jiný všechno.. A přesto to nějak funguje. I když životní úroveň tam ještě značně pokulhává za Evropou. Mají se toho ještě hodně co učit, třeba jak nakládat s opadkama, že možná neni uplně nejlepší si to házet pod vlastní nohy a svinit si tim vlastní krásnou zemi. Ale to jim ještě bude dlooouho trvat, než jim to dojde. Na druhou stranu, oni tam jsou naprosto autentičtí, život v celý svojí syrovosti, žádný cukrový pozlátka, prostě tak jak to je a bez obalu...

Jak řikam, ještě dlouho to ve mě bude. Fotky budu zpracovávat a dodávat postupně.
Zítra - úterý - nástup do školy. Moc se mi tam samozřejmě nechce. Ale co nadělam. Tak se mějte všichni pěkně a važte si svých civilizovaných životu, ne každej má to možnost...

Koutubia - centrální mešita všech mešit v Marrakeshi

Večeře s výhledem na hlavní náměstí Jamaa-el-Fna

Maroko bez mátového čaje v typické konvičce by nemohlo existovat

Souk - tržiště

Marocká mozaika

Tajine v Maroku je jako V-K-Z v Čechách

Náměstí Jamaa-el-Fna

Projížďka na velbloudech 360 km od Marrakeshe

V Maroku jsou stromy, na kterých rostou kozy... nic divnýho

Koupání s medůzama

V sobotu jsme vyrazili k moři s vidinou jednoho z posledních koupacích dní tento rok, v posledních dnech už to přeci jenom tak nepálí, pofukuje podzimní větřík.. Jenže pobřežní vody byli plný medůz, takže bylo potřeba dávat pozor. Ne že by jich byly vyloženě mraky, ale nechat se z nepozornoti žahnout by nebylo příjemný.
Přesto jsme ale s Mirkem toho názoru, že medůzy jsou v moři doma víc než my, a tak se na ně nemůžem zlobit a jsme to my kdo by se měl přizpůsobit. I tak je ale na pláži často k vidění, že lidi je loví a pak je nechávají pomalu umřít na horkých kamenech na pláži. I včera tam takových lidí pár bylo...

Když se štěstí usměje

Včera večer se mi podařil užasnej úlovek. Šli jsme se projít a míjeli jsme jedno opuštěný zahradnictví. Je to taková zarostlá, lehce zpustošená zahrada kde to všechno někdo nechal, jak mu to odpadlo od ruky. Je tam cedule, že ten pozemek je na prodej. V plotě už někdo udělal díru, tak jsem jí využila a nakoukla dovnitř. Je tam i takovej přístřešek a pod nim všechno možný, květináče, různý krámy, věci na balení a pěstování kytek, všechno špinavý a zaprášený, plný pavučin a špíny, ale má to svoje kouzlo. No a je byla tam i police s knížkama.... Tak na to koukam a objevila jsem tam úžasnou Encyklopedii 15.000ti rostlin a květin z roku 2004 s krásnýma fotkama a všema možnýma info. Něco takovýho už jsem si dlouho přála ale do těď jsem si musela vystačit jen s hledáním na netu. Vzhledem k tomu že už je to tam opuštěný, co chodíme okolo, nikomu tam ty věci zřejmě nechybí, tak jsem si jí vzala. Je nááádherná a mam z ní děsnou radost! Váží asi 6 kilo a odtahnout jí domů dalo fakt zabrat, ale je to skvost. Ještě že jsem se jí ujala a dala jí novej domov, jinak by jí ještě někdo mohl ukrást, a to bych jí nepřála...

Pěkně obsáhlá knížtička, má přes 1000 stránek...

Moje pěstitelské začátky, holt všechno mě ještě čeká..

Na rozloučenou přidávam sousedovic Mikeše, je to kocour pohodář...

Návrat do minulosti

O víkendu jsme zajeli do Le Cannet, už jsme to dlouho plánovali. Měli jsme chuť podívat se na starý dobrý místa a okouknout co se tam od změnilo od února, co jsme se přestěhovali.
KOukali jsme na balkon našeho bývalýho bytu, novej majitel si to tam trochu přeorganizoval. Police, ve který jsme měli knížky a všechno možný, měl na balkoně coby botník. No tipuju to na nějakýho svobodnýho mládence.
Spojili jsme to s obídkem na náměstíčku ve starý čtvrti a já jsem se pak vyřádila s uždibováním výhonků kytek a sukulentů, co jsem si chtěla zkusit doma zapíchnout. V Le Cannet bylo vždycky všude spousta pěkných kytek, takže jsem nevěděla co brát dřív.

V neděli jsem pak poprve v životě zkoušela plněný papriky s nokama. Papriky celkem ok, omáčka vyšla taková mdlejší, příště to asi bude chtít ještě víc cukru, skořice a možná i octa nebo citronu nebo tak něco. Noky - dělala jsem z hrubý mouky ale příště dam polohrubou, musela jsem je vařit 10 min než změkly! A taky bych měla být trpělivejší a nedělat takový velký šišky, bylo by každopádně lepší mít ten speciální cedník na noky s velkými oky, tim by to šlo dobře. Asi o něj zkusim poprosit ježíška anebo mi ho spíš Mirek vyrobí nějak podomácku..

Tohohle sukulentíka už jsem našla před časem vyhozenýho u poplenice

Stejná fotka jako před 2ma lety..

Tak tady asi obnovili fasádu..

Oběd ušel...  masový kuličky a ryba

Sukulentní zahrádka, uvidíme, snad toho přežije co nejvíc

Změna plánu

Tak kde jsem to naposledy skončila? Že mam podepsat 5-ti měsíční pracovní smlouvu v cestovce? No tak to už je zase všechno jinak, žádnej podpis se nekoná, to místo nakonec dostala zkušenější kolegyně co tam zrovna taky končila stáž, akorát že 2-letou... Škoda no, už jsem se na to dost těšila, zase bejt zaměstnaná, se svým příjmem, jako všichni ostatní ´dospěláci´.. V cestovce ale ještě asi zůstanu další 3 týdny. Nic jinýho lepšího k dělání teď stejně nemam. Oni tam se mnou byli prý spokojený a krom toho v září má být spousta práce, všichni se vrací z dovolených, potřebujou lítat... Takže mě šéfová nabídla a požádala, jestli můžu přece jenom ještě chvíli zůstat. Já jsem ráda, že můžu ještě chvíli pracovat se Sábrem a prý mi za to i nějak zaplatí.. A co dál? Na konci září Marakeš a pak si nabrousim pastelky, sbalim cvičky a svačinu a hurá zpátky do školních lavic.... teda nééé, že by se mi dvakrát chtělo. Ale snad to bude můj poslední školní rok v životě...

Ta neblahá zpráva o změně v plánu s pracovní smlouvou mě zastihla právě v den mých narozenin, tudíž můj narozeniný večer po práci byl celkem hroznej. Takže jsem si to pokusila vynahradit teď o víkendu, v pátek večer jsme dali vínko na pláži,.. trochu víc než si dáváme jindy před televizí..
V sobotu jsem (prozměnu) zatoužila vypadnout někam do hor, tak jsme jeli sdolat jeden kopec na něj koukáme z naší ulice, co má 1248m. Večer ryba, filmík. Holt bujný narozeninový párty mě teprve ještě čekají..
Perlička: večer po výletu jsem dělala v kuchyni rybu a najednou mě strašně začaly pálit stehna a lítka. Aby ne, koukam na to na světle, měla jsem 9 čerstvých komářích štípanců! Komáři museli doma čekat sami celej den, o hladu, a když jsme se vrátili, tak si mě v šeru kuchyně bez milosti pěkně vychutnali...
anebo... sobota: koukáme z 12-ti stovky na moře... neděle: koukáme z moře na 12-ti stovku

Je potřeba si odpočnout, než se pustíme do díla...

Tak na nás!

Na pasece.. motýlek...

  

Vrchol už je na dosah!

1248 m, ale ten kopec za Mirkem ma ještě o 20m víc!