Napady, uvahy, osobni tipy a dobre rady pro prvocestovatele... zkratka moje dojmy a myslenky z nasi 17ti denni cesty po zapade USA v zari 2015

Po moji prvni ceste do USA, kdy jsme se ve 3 lidech vydali objevovat parky zapadni Ameriky jsem mela hlavu plnou uvah o tom jak bych nasi 'pristi' cestu do USA vylepsila k vetsi pohodlnosti a k prijemnejsimu prozitku celeho vyletu. Snad vam nektere z mych uvah pomohou, zvlaste tedy pokud se na zapad USA chystate poprve...

Volba motelu:
Hlavni myslenkou co chci zduraznit je: neberte motel hned vedle rusne silnice!!! (i kdyz motely mimo silnice moc casto nebyvaji, ze..) Ale ono je to tezke poznat, jestli je silnice rusna nebo ne. Napriklad ve Fresnu jsme byli hned vedle mnohaproudove mestske silnice, ale vecer ani v noci po ni vubec nic neprojelo. Mnohem horsi to bylo treba v St.George, kde jsme byli opet vedle silnice a to byl teda mazec! Auta proudily a rvaly bez prestani.. Lepsi to samozrejme bylo kdyz se zavrelo okno, jenze pak bysme se my 3 na pokoji pres noc urcite udusili, krom toho bylo desny vedro. V recepci mi s usmevem na tvari poradili zapnout si klimu - tzn. tu hlucnou kravu pod oknem, ktera je v urovni hluku prakticky nastejno s rusnou silnici pod oknem.
To stejne jsme meli ve Flagstaffu, v Salinas a jiste i jinde.. Naopak v Blandingu, kde totalne chcip pes (ano, i to je jedna z charakteristickych rysu divokeho zapadu) bylo krasne tichoucko. Jestli je motel prizemni nebo dvoupatrovy nehraje roli. Ale muzete jeste zvratit osud tim, ze pozadate o okno do dvora, k bazenu a tak podobne, proste na druhou stranu od silnice. V Salinas v M6 mi odpovedeli ze bohuzel, ze vsechny pokoje maji plny a ze jiny pokoj nez do silnice nemaji, ale po tom co jsem dala najevo ze s touhle odpovedi se nespokojim, najednou objevila pokoj co mel okna bokem. Bohuzel hluk byl nakonec i tam.

Jidlo:
Velke tema, spousta odlisnych nazoru. Ja se vyjadrim ciste za sebe. 1/ V obchodakach nam jidlo prislo docela drahy, napr. kvalitnejsi celozrnej toustak ke 3 dolarum, baleni 4 jogurtu (ne ty nejlevnejsi) pres 3d, 1,5l vody asi 1,20 dolaru!!!, jablka 1 libra (cca 0,5kg) okolo 3d, nejlevnejsi byly vzdy banany - ty staly 1 libra za 0.80 penny. Konzerva lunchmeatu 6d, zalivaci instant.nudl.polivka 0,35 penny, zelenina se casto prodava na kus - napr. paprika za 1,5d, konzerva tunaka 2d, platkovy syr a sunka se vzdy prodavaly zhruba v pul kilovem baleni, mensi nemeli a staly zhruba 5d (ne nejlevnejsi gothaj, to by bylo okolo 4d) a tak dale. Pivo bylo taky mnohem drazsi nez u nas.
Ta neskutecne draha balena voda me fakt dostala. Vzhledem k tomu ze byla tak draha, koupila jsem si jen par lahvi a po zbytek dovoleny si je plnila vodou z kohoutku, ktera se chuti lisila podle dany lokality a zdaleka ne vzdycky byla uplne dobra.. Plus nezapomente ze amikum do vody lifrujou slusnou davku fluoru.
Kdyz jsme meli chut na neco 'teplyho', dali jsme hamburger, burito ale nejvic jsme si oblibili Panda Express. Maji misku (nudle/ryze) s masem a zeleninou za cca 8d. Dospeli se naji. Do drazsich restauraci jsme nechodili, takze nemam zkusenost. Slysela jsem dobry ohlas na Denny's nebo Applebees. V Safeway a pravdepodobne i jinde je mozny si na miste behem 1 minuty vybavit vernostni kartu - jen strucne vyplnite formular na Informacich - a pak pro vas budou platit 'klubove ceny' na stitkach a ne ty normalni (je tam casto podstatny rozdil). Target by snad mel byt levnejsi nez Safeway, Walmart se nam zdal ok. Foodmax mel asi nejlepsi ceny co jsme kde videli.
Taky se nam vsechno zdalo jaksi sladsi. Chleba mel jakousi nasladlou prichut a kdyz jsme si rekli 'dost chleba, koupime si nejaky housky' tak jsme koupili housky co na sobe meli napis 'dinner' a byly to nejsladsi snidanovy housky co si umite predstavit. Kdybyste si na ne namazli marmeladu, uz by to bylo uplne nepozivatelny.
Hlavni myslenka tohoto paragrafu je: presto ze se ma za to, ze jidlo je v Americe uzasne levne, tak ja ten pocit rozhodne nemela. Hlavne co se tyka potravin v obchodaku.

Velice prijemnou zkusenosti v Americe byly postele...
Ze 17ti noci jsme meli 16 noci uplne uzasnou postel. Prislo mi, ze matrace zacina uz u zeme, je jich nekolik na sobe a nahore ulehnete do neceho uplne nebesky pohodlneho. Dobre, takovy matracovy sendvic to asi neni, ale ty postele maji proste dokonaly. U Bryce Canyonu jsme meli dokonce linou penu i kdyz ne ze by to byl uplne muj salek kavy. Nicmene co se tyka posteli, tak to davam Amikum 5 hvezdicek z 5ti.

Zmena casu, posun casu v Utahu:
O zmene casu a jet-lagu se doctete vsude na netu, tady se rozepisovat nebudu. Jen bych si dovolila myslenku, ktera me napadla az po prijezdu domu z USA.
Kdyz jsme projizdeli Californii, Nevadu a Utah tak se vzdy desne brzo rozednivalo a hrozne brzo stmivalo. Slunce vylezlo v 6 rano a neco malo po 19ty vecer uz byla tma jako v pytli (v zari). Mam pocit ze to trosku prispivalo k nasemu stresu z 'nestihani'. Rano se clovek chtel trosku vyspat a doplnit sily ale mel provinily pocit z toho ze vyspava, zatimco venku uz je den jak malovany a vecer kdyz jsme si uzivali parky a jeste jsme nemeli chut koncit v kochani se tou nadherou, tak najednou v 19 hodin bez milosti tma tmouci. A to mi verte - v prerii je tma ze by se dala krajet.
Moje myslenka je ta, ze jsme si mozna meli preridit hodinky na takovy cas, aby NAM to vyhovovalo, a ne abysme meli striktne spravny cas pro dany stat. My jsme vlastne skutecny cas ani tak moc nepotrebovali. Nikdy jsme nemeli nic domluveno presne na danou hodinu, mohli jsme si fungovat jak jsme chteli. A tak si rikam, ze jsme si meli hodiny posunout tak, abysme si udelali v 6 hodin rano treba 'nasich' 8 rano a tim padem by jsme meli svetlo az do 21 hodin. Ok, nekdo si mozna rekne ze to blbost. Ale ja kdyz si to tak zpetne vybavim, tak my jsme byli dobrych 5 dni po priletu do USA natolik vykolejeni ze zmeny casu (ja mozna 7 dni), ze takova zmena casu o 2 hodky sem nebo tam by nam byla uplne fuk. Slo by jen o to, nastavit si veci co nejpohodlneji v ohledu k nasemu hyper nabitemu programu.
Jeste jeden osobni postreh si dovolim v souvislosti se tmou v USA.. mam pocit ze v USA vubec neutraci (nevyhazujou?) za verejne osvetleni. Prijde mi ze na ulicich je tam dost tma. V centru mesta tak prijdou vhod svitici reklamy a neony, ale jakmile jste v bocni ulicce nebo nekde kam neony nedosviti, je tam takova zvlastni az trosku neprijemna tma, kterou z CR nezname. U nas se sviti vesele i do vesmiru, svetelny odpad by sme mohli prodavat po tunach. Tahle 'americka tma' pak zrejme preje treba bezdomovcum, nekdy jsme zamzourali do tmaveho koutu a videli spici siluetu.

Navigace do auta:
Na zaklade ruznych clanku o rizeni auta v USA a jak jsou znacene silnice jsem si puvodne myslela, ze to zvladnem bez navigace, jen s pomoci mapy a dobre pripravy s vypsanymi cisly silnic, ktere budeme potrebovat. Par mesicu pred cestou jsem ale (dikybohu) objevila zdarma ke stazeni na mobil navigaci MapFactor Navigator. Stahla jsem si ji + mapy statu kam jsme meli namireno (Utah, Calif, Nevada, Arizona) no a taky mapy CR abych si vyzkousela jak funguje. A funguje skvele! I kdyz zpocatku mi to s ni moc neslo a mnohdy jsem nevedela jak co funguje, metodou pokus-omyl jsem se s ni naucila a opravdu vam ji vrele doporucuju. Jeji vyhody jsou: JE ZADARMO a hlavne se da pouzivat v OFFLINE modu, jen pri spustene GPS. Pred cestou do USA jsem si tedy do oblibenych ulozila vsechny mista kam jsme meli v USA namireno. Neco jsem mozna zadavala zbytecne protoze najit vstup do Monument Valley neni zas tak tezky, zato pri prujezdech San Franciskem, Las Vegas a i jinymi mesty nam opravdu dobre poslouzila. Udelala jsem to po adresarih, asi takhle:
Den 1-2: 1/ Nas hotel v SF, 2/ Battery St. parking (nechavali jsme auto cely den), 3/ Point Bonita, 4/ Twin Peaks parkoviste na kopci ......
Den 3-4: 1/ Nase ubytovani v Yosemitu, 2/ Yosemite Valley, 3/ Olmsted Point atd atd...
I kdyz mnohdy je to v USA dobre znacene, treba odbocky na dulezita mista apod., ale navigace vam vyborne poslouzi take na to abyste videli jake zatacky vas cekaji (ostra/tahla..), maximalni povolena rychlost, jidelny/automaty/nakupni centra po ceste, ale i aktualni nadmorska vyska atd. Kdyz jsme u te nadm.vysky - u Bryce Canyonu jedete mistem co ma nadmorskou vysku 3000 metru! To je uplne nepochopitelne, zvlast kdyz si vezmete ze je to takova pusta rovna placka tahnouci se nekam do dali..
No jinak neocenitelnou sluzbu vam navigace prokaze kdyz nekde ve tme 'in the middle of nowhere' hledate ubytovani jako my napriklad nas White Mountain Lodge v Yosemitu, kde byla vsude tma jak v pytli takze i kdyby u silnice byla cedule, tak bysme ji nejspis v ty tme nevideli. Polohu hotelu jsem si vzdy zjistila uplne presne - nejdriv podle adresy a pak jsem si to sla overit na google street view jestli to tak opravdu je. Jsem puntickar a obcas me to na sobe stve, ale tahle priprava se vyplatila.
A jeste jedna vec: prujezdy San Franciskem a Las Vegas byly dost narocne i s navigaci. V SF neni neobvykle jet po 6ti proudove silnici a takovou 'silnicni' dzungli co jsem videla tam jsem jeste nikdy nevidela.. Silnice v Praze se tomu nepodobaji ani zdaleka. V takovychto narocnych mistech jako jsou silnicni uzli u velkych mest se mi osvedcilo hledat vyjezd ne podle toho jak se to na display zobrazuje, ale podle cisla silnice ktere se v navigaci pise uplne dole u spodniho okraje a pritom sledovat znaceni pri/nad silnici v realu. Protoze kdyz mate X proudovou silnici ktera se najednou zacne rozvetvovat do 4 uzsich silnic, tak je nekdy tezky vedet ktera presne je ta vase zatimco kdyz budete koukat na CISLO silnice ktere vam navigace pise dole a cislo ktere zobrazuje tabule nad silnici, je to proste snazsi na orientaci. Kazdopadne GOOD LUCK. Silnicni uzly mezi SF a Oaklandem byly opravdu peklicko..

Prevoz chlazenych potravin behem cesty:
Bez ledu se to na ceste neobejde. Nejlepsim zpusobem mi prijde poridit si nekolik kvalitnich sacku na 'zip' nebo takove to kvalitni zavirani kdy se tekutina nedostane ven a taky pevnou a objemnou izolacni tasku. Na kazdem motelu/hotelu je vydejnik ledu zadarmo, tudiz rano naplnite sacky ledem, naskladate vse do termo tasky a mate chlazeni v aute zajisteno i bez lednicky. Jeste je teda dobre pro pridavnou izolaci na to nahazet nepotrebne obleceni, protoze v aute treba takhle v Nevade ve 40ti stupnich muze byt na parkovisti jako v peci. Nebo se da na kazde benzince za par centu koupit slusny pytel ledu, kdyby bylo potreba. My jsme led vozili v plastovych krabickach, ale nebylo to uplne prakticke a pak jsem videla u vydejniku chlapka ktery to mel vymakle prave s tema plastovyma sackama ktere si rano plnil a cpal je do velke izolacni tasky a to se mi zdalo jako uplne nejidealnejsi.. Ledu si na motelu muzete nabrat kolik chcete, kazdy pokoj na to ma k dispozici takovy plastove kbelicky.

Bydleni v Las Vegas:
My jsme bydleli v Bally's coz je prakticky uprostred Stripu, naproti Belagiu. Poloha byla idealni, nemuseli jsme na Strip dojizdet autem, ale asi to bylo zbytecne drahe. Platili jsme totiz na kazdy den jeste 25 dollaru za pokoj 'hotelove fee', ve kterem byl bazen, fitko a jeste kdesi cosi, co jsme vlastne vubec nevyuzili.
Hotel to byl docela pekny, pekne zarizeny pokoj (pravda, uz trochu unaveny), nadherna koupelna, vyhled trosku bokem na Strip ale krome ceny to melo jeste tu nevyhodu, ze jsme auto parkovali desne daleko od pokoje. Trvalo nam to urcite pres 10 minut, nez jsme se propletli bludistem obchodu, kasin a kde jakych chodeb a vytahu od parkoviste az na pokoj. A tak si rikam, ze priste mozna bude stacit nejaky mensi skromnejsi hotylek, ktery je jen o 1 ulici dal od Stripu, tak aby se na Strip dalo treba dojit pesky (prip. popojet autem a zaparkovat zadarmo), ale hlavne ty poplatky budou nizsi. My jsme bazen ani fitko nevyuzili, nebyl cas a kdo by chodil do posilovny v Las Vegas kdyz ma jen necele 2 dny na Strip:-) Jo a jeste takova vtipnost se snidani... na 1 pokoj jsme dostali na snidani kupon v hodnote myslim 9 dollaru, se kterym se slo do kavarny/jidelniho stanku naproti recepcy, kde se za to dalo koupit nejake sladke pecivo, kafe, jogurt, ovoce.. My jsme to tam utratili za muffiny apod ale vtip byl v tom ze ten kupon byl hodnota pro 2 lidi a my jsme meli pokoj pro 3 lidi. Ale to uz nikdo neresil.
V LV jsme byli v pulce zari a pres den bylo vedro absolutne k padnuti, pomalu se to venku na ulici nedalo prezit. Nastesti se kazdou chvili muzete osvezit nekde v obchode nebo v kasinu, ale to bylo jedno z nejvetsich veder, co jsem kdy v zivote zazila. Jakoby to tam salal i chodnik po kterem jdete, zrejme zas vydava to slunce co do sebe pred den absorboval. Tim padem jsem pochopila ze pres den opravdu nema moc cenu snazit obhlizet strip - radeji si uzit kasino, pripadne ten bazen a fitko co si mozna zaplatite, anebo proste jen odpocivat na pokoji a nabirat sily na vecer, protoze jakmile zacne zapadat slunce, to teprve zacne to prave predstaveni se vsema svetlama, barvama a tou paradou Las Vegas pro kterou tam stoji za to jet!

Tempomat:
Velice vychytana vec ktera by se na ceskych silnicich asi moc nevyuzila, ale tam na tech nekonecnych silnicich kde jste pomalu sami je to skvela vec. Nastavite rychlost a auto ji drzi, kdyz potrebujete nekoho predjet tak proste pridate plyn ale kdyz ho pustite, vrati se to na nastavenou rychlost a to same s brzdenim. Taky se na silnicich prakticky nestava, ze by vas nekdo predletel desnou rychlosti, spis vsichni jedou tak nejak stejne. Ale v San Franciscku jsme meli asi 3 takovy neprijemny situace, ze nas nekdo vytroubil a nadaval nam celkem zbytecne, vlastne nepravem, takze uplne ruzove to tam neni, ale mimo mesto na dlouhych silnicich to byla opravdu prijemna jizda. Anglicky se tempomat rekne 'SET SPEED' kdybyste potrebovali najit v manualu.

Casove planovani presunu:
Ja jsme cas mela naplanovany celkem presne na hodiny, ale realita na miste byla uplne jina. Napr. v San Franciscu se proste takhle rozhodli zavrit jeden najezd na most a to nam vzalo dost casu se na ten most dostat jinudy. Dale o vikendu v SF to byla jedna velka zacpa takze pul dne jsme stravili posouvanim se na silnici smerem ke Golden Gate, na kterej uz ale diky ztracenymu puldni moc casu nezbylo. Anebo mezi SF a Yosemitem, cesta dle Googlu max na 4h nam vzala pres 7h protoze byla totalne ucpana dalnice a museli jsme to objizdet buhvi kudy. Takze vas jen chci usetrit nervu a stresu - proste pocitejte predem s tim, ze ne vsechno muze jit presne podle planu.. radsi pocitejte na presuny vic casu nez min. Hlavne ve meste a jeho okoli.

Litovala jsme, ze jsem si nevypalila nejake CDcko s hudbou...
Ono totiz takhle ztraceni v prerii moc radii nenaladite, a kdyz uz neco tak to treba chrapti nebo hrajou neco, co vubec nemate chut poslouchat. Takze nahrat si bud nejakou peknou americkou hudbu nebo aspon nakou svoji oblibenou co budete mit pri ruce kdyz auto radio ztrati signal muze prijit docela vhod. Presto ze to auto-radio melo usb vstup pro pripojeni na mobil, tak se nam ale nepodarilo, aby se radio videlo pamet mobilu a tudiz hudba nahrana v mobilu spolu s usb kabelem nam nebyly k nicemu.

Dva klicky od auta na 1 krouzku:
Opravdu, k autu dostanete svazek se dvema stejnyma klicema na jednom ocelovym lanku. My jsme byli 3 a sem tem jsme se po parkci rozdelovali (kazdy svym temptem) a to, ze by mel kazdej svuj klic od auta, by se nam bejvalo naramne hodilo. Ale nemeli jsme. Meli jste ten desne inteligentni svazek kterej se nedal rozdelit.. A tudiz moje rada je: bud si neste plochy kleste kterym se bude dat zmacknout plisek na tom lanku a tak to lanko uvolnit, anebo zajezde pri nejblizsi prilezitosti do Home Depot jeste nekde v civilizaci, pobliz letiste apod kde to oddelite a pak nakonci zas vratite zpatky. Bohuzel foku toho krouzku s klicema jsem neudelala...

Nas itinerar byl nasledujici:
D01: Arrival SF 16.20 >>> noc SF
D02: San Francisco pesky >>> noc SF
D03: dopo SF autem, odpo presun do Yosemit >>> noc Yosemite
D04: Yosemite, presun Fresno >>> noc Fresno
D05: Sekvoja, Kings Canyon, presun Bakersfield >>> noc Bakersfield
D06: Lone Pine, Death Valley, ev. Red Kanyon >>> noc LV
D07: Vegas cely den >>> noc LV
D08: dopo LV, Hoover Dam, Valley of Fire >>> noc St. George
D09: Page-Antelop C, L.Powel, Horseshoe, Cottonwood Rd >>> noc Tropic
D10: Bryce, presun Torrey >>> noc Torrey
D11: presun Moab, Arches >>> noc Moab
D12: Canyolands, presun Blanding >>> noc Blanding
D13: Monument V., Gooseneck >>> noc Flagstaff
D14: Grand Canyon >>> noc Flagstaff
D15: presun do Bakersfield, Route 66 >>> noc Bakersfield
D16: Route1 pri Pacifiku: BigSur, Point Lobos, Carmel, Monterey >>> noc Salinas
D17: posledni nakupy, vraceni auta, odlet 19h

poznamka k itinerari:
Yosemity - je na nej potreba vic nez 1 den! Nejlepe 2 az 3. Cesta je do nej desne dlouha a kdyz uz tam dojedete, tak si to uzijte a nespechejte zas jinam. My krom toho stravili jeste pul dne v zacpe ktera se tahle pres Yosemite Valley takze jsme z toho vubec nic nemeli a byl to nejhorsi zazitek z celyho USA.
Sekvoja a Kings Kanyon - stihnout v 1 dni se mi zda skoro nemozny pokud si to chcete trochu uzit. Anebo ano za 1 den, ale jen tak projet letem svetem a to je sakra skoda. My jsme sli i maly okruh "Big Trees trail", byl moc peknej.
Presun pres Death Valley do LV... je to silene dlouha cesta, pres 600km a desny vedro (spotreba i na klime), tankovali jsme ten den 3x. Benzin v Death Valley je desne drahej takze naberte znova plnou jeste nez opustite civilizaci uplne pred cestou do DV. Red Canyon jsme vubec nestlihli.
Valley of Fire je krasny maly statni park, nevynechejte, nejhezci je smerem k White Dooms.
Cottonwood Rd. byla zavrena - spadl na ni sutr a byla pry neprujezdna, skoda..
Route 66 - najeli jsme na ni a pak jsme to obratili a vratili se na dalnici. Nebylo tam vubec nic. Jen spatna silnice po ktery se muselo jet pomalu a na to nebyl cas.
Point Lobos se da eventualne vynechat, ale Carmel a hned pod nim Pebble Beach je absolutni nadhera. To same Pacific Grove a Cannery Row hned vedle v Monterey. A celkove Route1 me az tak nenadchla, podle toho jaky chvali jsem o ni cetla. Ja bych priste jela horem po rychlostni a Carmel/Pebble/Pac.Grove a pod bych udelala tak ze bych tam sjela shora od Salinas ale ne ze bych tam prijela po pobrezni R1ce. To je ztrata casu. Zajedte se podivat od Carmelu dolu maximalne po Bixby Bridge, dal uz je to porad stejny, nic zajimavyho. Radeji vyuzijte cas treba na prochazku u more v Pacific Grove.

Nas itinerar nebyl perfektni, ale to jsem si bohuzel uvedomila az na miste a hlavne po navratu. Priste bych si udelala zakladnu ve Vegas a objela to osmickou do SF a do Arches. A nebo jeste lepe prilete do SF a auto vracet ve Vegas nebo obracene, aby se nemusela jezdit ta dalka pro navrat do vychoziho bodu (SF).

Cesta zpet: leteli jsme s United Airlines (letenka koupena u Lufthansy) a nase letadlo melo zpozdeni 16 hodin.. docela neprijemny. Sice nam dali hotel ale tam jsme meli rovny 3 hodiny na spanek (na ten hotel jsme dorazili ve 2 v noci a opousteli ho rano v 6..).

Bac+3 v kapse a teď mam zase konečně čas sem něco napsat...

Pauzička, kterou jsem si dala v psaní tohoto blogu, bude snad dostatečně omluvená tím že jsem měla:

• stress před zkouškovým, pak 
• samotný 3 týdenní zkouškový
• ... a pak jsem musela dodělat všechy resty co se mi nahromadily behěm zkouškovýho.

Pár dní před koncem školy jsem se ještě pokusila trochu to tam nafotit, ať vidíte, kde jsem ty 3 roky studovala / trpěla / ale i načerpala spoustu zajímavých informací, o všem možným, to se musí nechat...

Takovej školní dvůr kterej pár týdnů před koncem školy takhle vyzdobili

Byly to takový dva bájný ptáci, líp se mi je jaksi nepodařilo vyfotit..

Hlavní vchod, okna směrem na moře

Na tom dvorku se sem tam konaly i nějaký koncerty ruzných studentů ze školy

Ještě než začalo zkouškový, tak jsme jednoho peknýho nedělního odpo vyjeli na projížďku pod naším oblíbeným Esterelem. Kdo jste tu byli, tak tyhle záběry už znáte. Přestože my už jsme v Esterelu nebo pod ním byli taky spoustu krát, tak ten pohled na tmavě modrý moře na jedný straně a cihlově červený skály na druhý straně člověk má chuť vidět znova a znova..

 

 

To bych nebyla já, kdybych sem zas necpala nějaký fotky kytek. No neušetřim vás ani tentokrát - s jarem to tu všechno bují a svítí barvama, tak jsem se pokusila na našich procházkách zvěčnit pár pěkných výkvětů..

Vistárie - ta tu teď roste všude. Krásně to vypadá i voní, ani nevim jestli je taky v ČR?

 

 

Malá ukázka městských záhonů co jsem tak nafotila ještě po cestě do školy. Je to paráda. Na zahradnický služby tady z městských rozpočtů určitě dávají štědrou sumičku. A to tyhle fotky to je nic, jenže jindy jsem s sebou neměla foťák..

Tak pro dnešek vše. Příště: fotky z Belgie!

Keep smiling!

Pár aktualitek:
Minulý víkend jsme byli na kole v oblasti kde zrovna naplno kvetla mimoza a tak to bylo jako jezdit ve žlutým světě / ráji / pekle... no prostě všude žluto. Bylo to krásný, slunce svítilo, a dokonce se nám nepřihodil ani žádnej negativní zážitek:-)

Mandelieu-La Napoule kousek za Cannes - nazývají se hlavním městem mimozy

Zajímavá flora co jsme potkali po cestě

Eucalyptus - normálka..

Zajímavej dutej strom v Pegomasu

Paříž a mnohé další regiony ve Francii jsou momentalně tak moc znečištěný - ve vzduchu - že se mnohde přešlo na drastická řešení. Některý dny se teď praktikuje to, že na silnici můžou jen auta, kterým SPZ končí lichým číslem. Pokud chce vyjet nějaký auto se sudým číslem, musí v tom autě být alespoň 3 lidi, aby řidič nedostal pokutu. Ale aby to pro sudý nebylo tak tvrdý, tak sudý SPZky mají prozměnu parkování ve městě zadarmo. Kdo by řekl, že se k něčemu takovýmu přikročí... Slyšela jsem že už se to kdysi někde praktikovalo, a že si kvuli tomu domácnosti nakoupili další auta aby měli sudý i lichý SPZky. Já nevim, já bych osobně viděla jako lepší řešení dát povinnost být v autě alespoň 2 lidi. Ale kdo ví, co by vlastně bylo optimální..

V pátek jsem zase zažila perličku která přesně zapadá do logiky fungování Cote d'Azur. Byla stávka vlaků, což ale mě by teoreticky nemělo ovlivnit, protože já měla jet domů ze školy busem. V 15.05h dorazim na zastávku a čekam... V půl čtvrtý už jsem začínala bejt lehce nedočkavá, ale dobrý, zatim je to v rámci běžných zpoždění.. V 15.45 už to nevydržim a volám zelenou linku autobusový společnosti. Chlápek se ptá kde čekam, kam chci jet. Pak řiká: "No víte ona je dneska stávka vlaků a prostě moc lidí chce jet busem a my to nezvládáme. A protože ten váš bus hned tak nepojede, tak pokud spěcháte, tak vám doporučuji zvolit jiný dopravní prostředek (kterej když vlaky nejezdí???), např. taxi. Pěkný den!"   ... Ten chlap měl štěstí že nebyl vedle mě, jinak už by bylo po něm. Jestli to dobře chápu, tak autobusová společnost řeší neobvyklej nával tím, že místo aby autobusy posílila, tak nechá jet jeden za 2 hodiny? Co mi zbejvalo, čekala jsem dál... V 16.20 konečně přijel první bus = tzn. 1 h 15 min čekání (normálně to jezdí max po 20ti minutách). Tady na azuráku holt nějakou tu minutku, anebo hodinku, nesmíme moc řešit.. jináč bysme si mohly trochu pocuchat nervy. A tak ... KEEP SMILING!

... úsměv týhle neznámý holčičky je fascinující...

Dnešní (nedělní) ráno jsem vstala zavčasu a tak nějak jsem měla energie na rozdávání, talže jsem se hned pustila do kuchtění. Přes noc mi vykynulo těsto a pač už jsem měla hrozně dlouho chuť na takovýty smažený skořicový uzly co vždycky dělala mamina když jsme byli malý, tak dnes byl den D a šla jsem na ně. Podařily se výborně, krásně nadejchaný, smažený, křupavý, asi trochu nezdravý ale strašně dobrý..

Uzle a vrtáky na čekačce na smažení...

... hotovo!

Jak jsme bojovali s přírodou

Minulej víkend už jsme to nevydrželi a prostě jsme museli vyjet do kopců... Páč v našem okolí už to všechno známe, zase jsme museli jet o něco dál.. Vyjeli jsme cca do výšky 700m, po kopcích už se válel sníh, někde víc někde míň. Bylo mi jasný že se sněhem se ten den potkáme, ale bylo těžko odhadnutelný, do jaký míry. Ty vrcholky, co vidíme od nás z pobřeží jsou spíš jen tak pocukrovaný, jenže my jeli ještě o 1 hřbet dál. Zaparkovali jsme v takový 'tuctový' horský vesničce, moc pěkná byla z dálky.. Jmenovala se zajímavě - Coursegoules.

Coursegoules z dálky

Jak vidno, tak cesta nad vesnici by ještě nebyla takovej problem, ale.. sníh přibýval...a my na to jaksi neměli vybavení. Jenže když už jsme tam byli, tak se přece nebudem vracet, no neee??!

1350 m.n.m.

Čím jsme byli víš, tim víc bylo sněhu. Na vrcholu, kupodivu a k naší radosti, byla místy i tráva. Jenže pokračování po hřebeni a pak sestup dolů v jiným místě už bylo holý šílenství, no ale v tu chvíli by byl i návrat složitej, tak jsme pokračovali. Mirek už kousek za vrcholem ždímal ponožy, bral si suchý, aby za 5 minut mohl ždímat i ty.. chudák. Já ždímala až o chvíli pozdejc.

Druhý ždímání před sestupem... Pak už jsme mohli žídmat uplně všechno.

Domovní hlídač u jednoho z domů ve vesnici

Lidskej organizmus má tak skvělý obranný reakce... když jsme se pokoušeli sestupovat zhruba po cestě, co ležela asi pod metrem a půl sněhu, přes kterej jsme se brodili, zapadali jsme po pás do rozbředlý sněho-vody, do bot nám padaly další a další dávky sněhu a my už se tomu jen smáli. Je fakt že nějaký sprostý slovo tam padlo, a přesto že ta situace byla v tu chvíli fakt krizová a člověk by dal nevimco za to aby najednou přiletěl vrtulník a vysvobodil nás z tý nekonečný sněhový hrůzy (před náma byl ještě minimálně kilometřík brození po pás v mokrým sněhu), tak jsme nepanikařili, nebyly naštvaný na všechno a všechny a prostě nějak postupovali. Hlavně obdivuju Mirka, že mi nenadával za vymyšlení týhle skvělý trasy, na což měl plný právo. Když jsme asi po 200 výškových metrech konečně vylezli ze sněhu (už jsme dávno nešli po žádný cestě - ani jsme nevěděli, kde by jako měla bejt), čekal nás ještě sestup.. jak to nazvat.. svahem plným šutrů, hlíny, bahna.. to všechno v těch nacucaných pohorách a kalhotách mokrých až po záda. Nechci na to ani vzpomínat... Cestou jsme míjeli stádo hnědých koz, zíraly na nás jako vyjevený, asi moc často nevidí takový blázny, co by to tam krosili mezi šutrama dolů.. Při tom všem, Mirek ještě stihl obdivovat krásu zrovna kvetoucích chráněných krokusů (já na ně zvysoka kašlala, humor už mi trochu docházel) a dokonce stihl jeden krokus i vyrejpnout aby ho pak zasadil u nás na balkoně! Mirek je prostě hero. Když jsme konečně spadli na silnici (jo, jako zlatej hřeb sestupu jsme ještě slaňovali asi 3 metrovou stěnu co dělila ten svah od silnice), tak jsme pak stopli chlápka, co nás hodil zpátky do vesnice k autu.

Tam se Mirek s blahem převlíkl do mých náhradních suchých ponožek, nazul si pěkně svoje suchoučký boty na řízení a ještě jsme si dali procházku vesnici, abych si já mohla netrhat nějaký lístky z místních sukulentů. Já jsem si to masochisticky štrádovala v mých nacucaných botách a rybníčky v botách mě pěkně hřály..  A tak jsme měli zas jednu 'intenzivní' neděli a zařekli jsme se že hned tak zas nikam nepojedem..
---

Teď trochu z jinýho soudku - musim se pochlubit s mým úlovkem, co jsem našla vyhozenej u...... no řekněme že byl prostě odloženej předchozím majitelem. Tenhle plastovej tranďák made in china je celkem vtipnej, neřekla bych že bude mít dlouhou životnost, ale rádio jsme nějaký potřebovali a tohle jakžtakž hraje, takže bezva, je náš!

100% plastovej tranďák...

Jednou mi možná tahle zastávka bude chybět ale asi né zas tak moc. Tam vpravo dole - to je totiž zastávka ne který čekam už třetím rokem vždycky, když jedu ze školy. Je to v Nice, přímo u moře ale je to pro mě spojený s psychickým vypětím když čekam bus kterej nejede a nejede.... A zvláště fajnový je to tahle mezi 12tou a 15tou hod kdy tam slunce praží jako blázen, neni se kam ukrejt a ten blbej bus furt nikde. Čekat tam 20 minut, to ještě nic neni. Rekord v čekání mam delší než 1 h. No a asi před 2ma týdnama jsem čirou náhodou zjistila, že jedna holka od nás ze školy bydlí asi 30m od našeho domu v Antibes, a jezdí autem!!! To je pomoc z nebes! Takže se s ní X-krát v týdnu vozim, dávam jí jedno euro za cestu což je pro mě hyper výhodný páč mi každou jízdou autem ušetří 3/4h času...

Na čekačce...

A ještě trochu flory na závěr - tohle jsou narcisy, co mi dali naši známí co u nás byli na vepřo-knedlo-zelu, co jsem o nich psala v předchozím příspěvku. A takhle krásně mi teď ty narcisy kvetou...

Na konci ledna..

Leden, co to tady znamená? Deště, lijáky, slejváky, místy vichr a taky střídání teplot - děsná zima anebo klidně příjemných 13 stupňů. A taky kvete mimóza, což je ten úžasnej žlutej keř co tu roste jako plevel, hlavně v Esterelu a kterýho je údajně těžký se zbavit jakmile se někde rozmnoží, ale taky se z něj vyrábí parfémy a když kvete, tak je to nádhera. A on květe 2x ročně.

Mimóza po cestě do školy

Po příjezdu z ČR mě velice potěšila moje balkonová flora kde se to za těch 14 dní pěkně pohlo a zřejmě tomu svědčí i to deštivý počasí, nicméně skoro to nepřežil muj, prozatím skromný, keříček máty, o kterým mi Mirek tvrdí že ho pečlivě zalíval ale myslim že skutečnost byla trochu jiná.

 

Můj oblíbený květináč, nazvala bych ho sukulentový lesík

Podivné sukulentové kreatury z různě ukořistěných roslinek

Inspirativní zahrada plná sukulentů a kaktusů po cestě do školy

 Tento víkend v sobotu jsme měli doma nevšední návštěvu a to Mirkovo bývalýho kolegu a jeho rodinku - jeho žena je maďarka a nesměli chybět jejich dvě dětičky co mají 2 a 5 let. Moc jsme nevěděli, co od toho čekat, jestli tu děti budou šmějdit a všechno brát do ruky (případně rovnou rozbíjet) a už vůbec jsme na takový dětský návštěvníky neměli vybavení - plastový nádobí eventuálně dětskou židli apod. Ale nakonec to dopadlo všechno docela dobře, našli jsme aspoň 1 plastovej talíř a 1 plastovej hrneček v našem kempingovým vybavení, děti si přinesli celej batoh hraček takže kromě toho krátkýho momentu kdy se zabývali jídlem si hlavně hráli a prokládali to koukáním na DVD přehrávač. Co bylo zajímavý je to, že takhle francouzsko-maďarská familie má spoustu DVDček s pohádkama co známe v čestině anebo jsou český výroby: viz Pat a Mat, Bob a Bobek, Rumcajz a Manka a taky Krteček.
No a co jsem to vlastně vařila? Oni mě už minulý léto požádali o uvaření toho ´velice tradičního pokrmu co tam jsou ty naše knedlíky a zelí´... ano, VKZ jsem dělala. Zelíčko jsem udělala už v pátek večer a dobře jsem udělala - do soboty se pěkně uleželo, knedlíky se vyjímečně docela dobře povedly no a pak ten plnej pekáč pečenýho vepřovýho, ten si prostě získá každýho. Na dezert ochutnávka českýho vánočního cukroví a muj štrůdl z domácího těsta. Nu, myslim že všem chutnalo...
I oni mi udělali mi radost - jako dárek nám přinesli víno a květník s narcisama! Ještě nekvetou ale dneska je přesadim do většího a na jaře to bude určitě paráda. 

Těsto na knedlíky trošku řidší, ale výsledný tvar byl správný

Bez potřeby komentovat..

Štrůdl s přídavkem mrkve, nikdo nic nepoznal a jak se olizovali

A tady je máme

Přikládám ještě fotečku s děvčatama ze školy, to se takhle sem tam vyfotíme, jen tak.. Ale že vypadam mezi těma 20kama mladě, nikdo by nepoznal že jsem o pár let starší :-)!

Na jižní frontě klid.. aspoň o Vánocích

Vánoce za námi ale ještě pár klidních dní před námi, po tom co lilo několik dní v kuse se slunce opět ukázalo, tak jsme vyběhli někam kde nehrozilo bahno a mokro: k moři, na Cap d'Antibes (tam jsme naše návštevy nikdy nevzali, pravda, ale to proto že v létě to tam je psychicky náročné, bylo by tam tolik lidí až by to zkazilo veškerý pěkný dojem). Tahle cesta při moři je asi dost oblíbená, protože je docela hezká, je to jen kousek z centra Antibes a už se to dá považovat za přírodu, ALE: normálně tam bývá docela narváno a protože ty chodníčky při  moři jsou uzký a místy ani nejsou, takže se lámou nohy po kamenech, tak je lepší tam vyrazit v době, kdy tam neni moc lidí. Tudíž my jsme vyšli v 10 ráno a tak to docela šlo. Na fotkách samozřejmě žádný davy nejsou, protože po těch v záběrech nikdo netouží, ale už i tak to bylo neustálí vyhýbání, děkování za přednost nebo dávání přednosti jiným atd..

Šli jsme tu cestu dole po okraji ostrova - v pravý polovině

Začátek cesty, ještě trochu ve stínu

Takhle to vypadá krásně mírumilovně a bezlidí, ale to je jen zdání..

Vpravo v dálce zasněžený Mercantour, vlevo borovice na Cap d'Antibes

V dálce Nice a za ním Mercantour

Stylový vánoční stromeček na pláži

Kočka na stráži u jedné z milionářských vil na Cap d'Antibes

.. a ještě drobnosti z domova: Grepy a mandarínky ze sklárny v Biotu, ale přece jen to neni ono - tak kyselý, až mi z toho na chvílí pupínky vyrazily

Konec světa takhle jednou po ránu..

 

Předpověď počasí během prosince... a pak má člověk nabrat nějakou tu vánoční náladu..