pátek 22. listopadu 2013

U stolu a sklářských pecí...

Čas letí, škola beží, zkoušky se píšou.. a já se na ně průběžne připravuju takže času není nezbyt. Ale o šprtání a drcení všech možných předmětů tu psát nebudu, na tom neni nic moc zajímavýho. Je fakt, že když ale vysvitne slunce, tak to studium je ještě docela stravitelný, vyjdu si do zahrady (mých 5 květináčů) a učim se tam...

Vzpomínka na slunečné dny, to teď už tu máme 6 stupňů a déšť

Asi před 2ma až 3ma týdnama se toho dělo víc, naši milí kamarádi z Biotu nás zas pozvali na véču a drink, a to když vaří Vašek z biotský sklárny, tak se to odmítnout nedá (na vysvětlenou - je to vyučenej kuchař).
Že prej nám uvaří játra na cibulce, páč naposledy jsme si na ně všichni vzpomněli, že je mame rádi. Ale nakonec prej játra nesehnal, tak udělal zapečený vepřový plátky se sýrem, bramborou kaší - byly výborný.. Míša k tomu vyrobila žampiony v hrozně dobrým sósu (recept bohužel nemam) a pak ještě koláč na dezert. No odcházeli jsme tam odsud pééékně nacpaný... Vašek má to vaření holt v krvi, a to se tu živí jako pomocná síla ve sklárně..


A po jídle dezert.. Kdo měl málo, dojedl se ještě čokoládovou pěnou..
 
Další den jsme pak přijali i nabídku na foukání skla u nich ve sklárně a následný večerní výlet do Nice na drink s jejich slovenským kamošem Jarem.

Jedna z mnoha částí sklárny v podhradí Biotu



Z těchto skleniček pijeme u Vaška normálně páč doma nic moc jinýho ani nemají - pijou a jí hlavně z toho, co si ve sklárně sami udělají. V obchodě u tý jejich sklárny ta jedna sklenička stoji 20 euro za kus. Neuvěřitelný...hlavně nechápu, že si to někdo koupí. Hezký to je, ALE...


Jdu na věc, Pepa mi vysvětluje

Foukat víc, míň a přitom pořád točit.. je to věda.

Mirek na řadě..

Luboš a Zdeněk vlevo (skláři co měli už po šichtě) okukujou..

A ještě finální dodělání a máme baňku jak z Ikei

Jedna bublinkatá, druhá čirá no a ještě trosku ušmudlaný z výroby

  A tady jsou: Jaro - slovák z Nice a Vašek a Míša z Biotu. Fotka je vyfocená v momentě kdy asi před 2ma vteřinama dohořely prskavky na koktejlu. Ten byl jinak celkem obyč, jen tak cena ho dělala děsně luxusním. Ještě že to Jaro velkoryse zatáhl, jinak bysme pak museli být doma tejden o hladu aby se to vyrovnalo..

Jarin, Vašek a Míša

Blanka a Míša ze Žďáru, v současnosti z Biotu..

Teď se to ve složení biotský bandy dost měnilo, střídala se letní skupina se zimní, takže místo Květky co tu byla v létě je tu teď Míša (na úklid u majitelů sklárny), 2 nový skláři viz fotky... Vašek odjel do ČR na pár měsíců až tento týden. 
Řikal že už se domů těši, že místní vlhká zima ho nebaví, což úplně chápu. V posledních dnech tu máme celkem Sibiř, včera jsem zapomněla otevřený okno přes den a večer při návratu jsme měli doma 15 stupňů! Topíme co to dá na našem elektrickým ohřívátku a je tu pořád max 17 stupňů. Ještě že nám aspoň zbylo trochu domácí slivovice... Ta snad bude ve věci zahřívání trochu spolehlivější..


V dnešním květinovém okénku bych dnes ráda zmínila muj oblíbený keř štětkovník.. Jak příhodné jméno... Roste nám u vjezdu k domu ale jinak je tu vidět celkem často. A dle mého pozorování kvete 2x v roce.


čtvrtek 7. listopadu 2013

pondělí 4. listopadu 2013

Leporelo posledních dní

Co se nám děje v posledních dnech? Inu, já šprtám, šprtám, šprtám, a jestli zbyde nějakej čas, tak se jdu proběhnout, nebo se jdem projít někam dál anebo vařim. A Mirek pracuje na svým soukromým projektu (zatim nemůžu říct víc) do kterýho vkládá všechny naděje svýho budoucího života..

V pátek jsme se plácli přes kapsu a jeli až nad Menton po dálnici a tam udělali výletík. Antibes-Menton za dálniční poplatky asi 15 euro (včetně návratu). Dopoledne při zdolávání 600 výškových metrů pařilo tak, že i kdybysme to šli v plavkách, tak bysme se pekli, a v momentě kdy jsme se přehoupli přes kopec, kde už slunce nesvítilo, jsme najednou museli přidat cca 3 vrstvy. Ale to je tu dost normální.

Výchozí bod ve vesnici Castellar už trochu v horách

Mirek bojuje s kudlankou

Cesta nahoru která tvořila asi 1/3 celkový trasy


Pěkný pohledy na Menton pod námi



Tady už stojim na italský straně - tam nahoře totiž končila Francie

Cesta dolů, poslední třetina trasy, Menton a Castellar pod námi


Když zrovna nešprtam jednotlivý fáze Velký říjnový revoluce (tati už vim že to bylo 25.10. podle jejich kalendáře, tzn. v listopadu pro zbytek Evropy) tak taky třeba zkoušim něco novýho, takže tentokrát jsem po děsných letech upekla klasický koláče. Nechce se mi ani věřit, ale fakt se pěkně povedly a nebylo to ani nijak těžký. Jen časově naročnějši než litý buchty, co dělam obvykle..


Sem tam se nám srdíčko rozbuší vlastenectvím když na francouzsko/německým televizním kanálu Arte říkají něco o ČR... (i když po tom co se teď děje v politice už je to spíš adrenalin z toho, co špatnýho na Čechy mužou eventuální prozdradit ) Před nějakým časem dávali dokument o Lednicko-Valtickým areálu a před pár dny zas něco o špatný situaci horníků v Ostravě, protože se tam zavírají nějaký další doly..

L-V areál, ale už jsem chytla jen konec

Tibor Novák mluvil pěkně česky, ale hned to dabovali do frániny

A ještě šalina panečku

Ve vedlejší ulici mají po stranách vchodový branky takový pěkný mozaiky, nebo dlaždice nebo jak to nazvat? Hned se člověk při cestě okolo má čim pokochat..




A na závěr: můj rekord z roku 2010, kdy jsem se koupala 4.11. jsem sice netrhla, ale i tak to bylo dobrý, byli jsme se totiž ještě naposledy vykoupat v neděli - 3.11. Čekala jsem že to bude nějaka infarktní záležitost jak ta voda bude ledová, ale vůbec ne, docela to šlo. Kdyby venku nefučel studenej vítr tak by si mohl člověk ještě užít krásnej den u vody. Měla asi 19 stupňů, nikde nikdo, azuro..