Poloostrov Bruzzi

Na jihozápadní straně ostrova, na cestě mezi Bonifaciem a Sartene byste si neměli nechat ujít poloostrov, nebo spíš poloostrůvek Bruzzi, který určitě stojí za zastávku. Najdete tady zase trochu jinou krajinu, nová tajemná místa a hlavně zajímavé kameny všech velikostí a roztodivných tvarů! Jedná se o nevelký poloostrov (v porovnání s jinými místy Korsiky), zato ale nabízející několik chodníků při svém pobřeží, záleží jen na vás, kolik máte času se tu pozdržet. 

Abyste se dostali na výchozí bod stezek, je potřeba odbočit z hlavní silnice v Pianottoli-Caldarello a držet se kolmo k moři. Pokusila jsem se vytvořit mapku, kde jsem vyznačila 2 hlavní místa k navštívení:

1/ vlevo: jeďte pořád rovně a zaparkujtě těsně před levotočivou zatáčkou (před připojením silnice k moři). Přímo v zatáčce uvidíte vrátka, nebo spíš závoru a touto pěšinkou se vydejte - na mapce vyznačeno jako krátká zelená stezka. Po 5-10ti minutách cestičkou mezi machiemi dojdete ke kameným seskupením na pobřeží - obří balvany všech možných tvarů vás nenechají  napochybách, že jste šli správně. Cesta zpět k silnici je pak stejnou pěšinou. Časově zhruba na hodinku max, obuv stačí normální.


2/ vpravo: skutečná okruční stezka po Bruzzi - ze silnice vedoucí směrem k moři zavčasu odbočte vlevo dle šipky 'Bruzzi' u cesty. Pokračujte po silnici, která se zvedá do kopce a zbystřete v levotočivé zatáčce, vyhlížejte vpravo u cesty ceduli 'Sentier de Bruzzi' (na mojí mapce není parkovací puntík úplně přesně, spíš tak zhruba). Poblíž info-cedule jsou místa k zaparkování a odtud také vychází chodník, který vás dále rozvede po poloostrůvku. Chodník mezi parkovištěm a rozbočkou pro další stezky má necelý 1km.
Na mojí mapce vyznačuji záměrně 2 okruhy: modrý = delší, růžový = kratší a 'intenzivnější'.
My jsme šli modrý, kdy část se jde cestičkou (tak trochu nekonečnou) mezi machiemi, co vás dovede na nejvzdálenější bod okruhu cesty a pak se zpět vracíte při moři. Já bych příště volila růžovou cestu - uvidíte prakticky to samé nebo spíš ještě hezčí, za kratší dobu a s menší námahu. Krajina je na tomhle poloostrůvku opravdu neobvyklá - kameny, nízké stromky až skoro bonsaje, rozeklané pobřeží, spousta mušliček a oblázků a hlavně možnost koupání na krásných plážičkách (což nám nevyšlo, protože jsme měli ten den ošklivě). Inspirovat se můžete i na těchto stránkách. No není to nádhera?! Jinak na tyto dva okruhy je potřeba se dobře obout a počítejte (dle zvoleného okruhu) s procházkou minimálně na 2 hodiny.  
 

Pokud chcete v této oblasti přespat, nabízí se vám kempy Le Damier nebo Kevano, které míjíte přímo po cestě mezi vesničkou Pianottoli-Caldarello a pol. Bruzzi.

Našemi našedlými fotkami se nenechte odradit, zrovna nám to s počasím prostě nevyšlo...

Krásný podvečer na 'zelené stezce'

 

Zatažené dopoledne druhého dne na 'modré stezce'

Kaskády Radule

Tento asi 3-hodinový, několika kilometrový výšlap doporučuji všem, kteří se touží obklopit úžasnou scenérií hor jakož i nakouknout z několika míst na 25-ti metrový vodopád a jeho horní přítok, ale možná až tak nedoporučuji těm, co touží po příležitostech k cachtání v tůňkách mezi kameny při procházce podél vodního toku. Cesta viz mapa níže je v podstatě smyčka, která vychází z celkem dobře značeného parkoviště podél silnice, kde je dostatek míst na zaparkování. My jsme zrovna měli štěstí na čuníky, kteří se okolo hemžili a někteří byli i celkem přítulní.

Vydali jsme se od parkoviště cestou vlevo, ta prochází nejdřív řidším příjemným lesíkem, a asi po 20-ti minutách se otevře výhled na ovčárnu sevřenou mezi stěnami okolních hor. Pak cesta přejde v pešinu podél skal a po ubočí hor, kde tam je rozhodně na co koukat.

Tak zhruba nejvzdálenější bod cesty od parkoviště je přechod můstku přes říčku, co napájí kaskády, ke kterým se potom volným tempem dopracujete za pár minut. V září se nám zdála voda v říčce už docela studená, takže jsme pouze smočili nohy v tůňce opodál. Viděli jsme ale otužilce, kteří si vodopád i přes jeho teplotu vesele užívali. Mysleli jsme si, že teď už možná z vody uvidíme víc, ale prakticky byl vodopád jediným místem, kde se cesta s vodou nějak pořádně setkává a kde by se dalo případně koupat. Ale ničemu to nevadilo, i tak byla příroda i po zbytek cesty opravdu krásná. Ani tady nezapomeňte na turistické obutí.

Pokud jedete po silnici z Corte směrem Porto, jsou další možností při cestě ještě Kaskády d'Aïtone (Les cascades d'Aïtone), které jsou o kousek dál a podle mých internetových výzkumů a z doslechu mám dojem, že tam si člověk vody užije víc. Tak to by možná také stálo za zkoušku. Co si vzpomínám, tak parkoviště bylo u silnice docela viditelné. 

Mapka okružní cesty přes kaskádu Radoule

Na parkovišti se k nám tulí místní 'košonci' - prasátka

Počasí nám přeje a krajina je nádherná = paráda!

Při svačině jsme si ochočili i ještěrku, tady nám ujídá kousek papriky

Místy si tu přijdete jako na Divokém západě

Nejvzdálenější bod okružní cesty - mostek přes potok

Tak tenhle vodopád má údajně 25 metrů

Stromy zatočené jako šrouby - po cestě jich bylo hned několik

Mys Pertusato

Mys Pertusato (Capo Pertusato) je vlastně nejjižnější výběžek ostrova Korsika. Dostanete se na něj cestou přes Bonifacio, hledejte odbočku na Pertusato. Na úplném konci cesty stojí polorozpadlý maják, ale mnohem zajímavější je to pod ním, pokud sejdete pod útes. Parkoviště pro auta je zhruba na úrovni vojenského radaru, asi 2km před koncem cesty, dále se musí pěšky. Půjdete po silnici asi kilometr a až budete mít na dohled maják, tak uvidíte jak z hlavní cesty vpravo vede vyšlapaná pěšina pořád dolů - nelze jí minout, většina lidí na ní schází a hlavně uvidíte, že vede dolů na pláž a ke skalnímu výběžku do moře.

Dole pod útesem najdete óóóbří díru v zemi, která nás naprosto fascinovala. Je to prostě díra 'durch' a dole vidíte šplouchat moře, které se tam někudy spodem vléva. Zároveň je v tom místě člověk obklopený žlutými pískovcovými skalami, vymletými do hladka a přesto místy do takřka krajkových vzorů.
Úžasný zážitek, určitě nezapomeňtě navštívit!

Pokud chcete dojít od parkoviště pouze k majáku (odkud je díra taky vidět), stačí Vám klidně žabky, ale pokud chcete sejít dolů, určitě vezměte dobrou obuv, protože pešinka při útesu je slušný vyvraceč kotníků a navíc to místy po písku docela klouže.
Časově je to záležitost minimálně tak na hodinu a půl, záleží jak dlouho se budete chtít 'tam dole' kochat, protože kousek od díry je i pláž a vzhledem k působivé scenérii věřím, že se Vám odcházet chtít hned tak nebude.

Mapa tady snad ani není nutná, ztratit se tu dá jen těžko. Po cestě mezi Bonifáciem a tímto mysem se Vám naskytne už od silnice krásný výhled na Bonifácio coby městěčko na bílých útesech. Využijte určitě možnost zastavit nahoře na planině a projít se po chodníku po okraji útesu, který spojuje Bonifacio s mysem Pertusato.

Pohled shora na pěšinu, oddělující se z hlavní cesty a vedoucí k pláži a díře

Tak tady je ta krasavice - pořádná 'lochna' panečku

Lochna, v pozadí s lidským měřítkem pro porovnání

Lochna v pozadí s 2ma lidskými měřítky a majákem na útesu

Přesto, že nám počasí zrovna příliš nepřálo, tak tohle místo bylo opravdu působivé

Podvečerní Bonifacio směrem od chodníku na útesu