Život po francouzsku: Změna plánu

Tak kde jsem to naposledy skončila? Že mam podepsat 5-ti měsíční pracovní smlouvu v cestovce? No tak to už je zase všechno jinak, žádnej podpis se nekoná, to místo nakonec dostala zkušenější kolegyně co tam zrovna taky končila stáž, akorát že 2-letou... Škoda no, už jsem se na to dost těšila, zase bejt zaměstnaná, se svým příjmem, jako všichni ostatní ´dospěláci´.. V cestovce ale ještě asi zůstanu další 3 týdny. Nic jinýho lepšího k dělání teď stejně nemam. Oni tam se mnou byli prý spokojený a krom toho v září má být spousta práce, všichni se vrací z dovolených, potřebujou lítat... Takže mě šéfová nabídla a požádala, jestli můžu přece jenom ještě chvíli zůstat. Já jsem ráda, že můžu ještě chvíli pracovat se Sábrem a prý mi za to i nějak zaplatí.. A co dál? Na konci září Marakeš a pak si nabrousim pastelky, sbalim cvičky a svačinu a hurá zpátky do školních lavic.... teda nééé, že by se mi dvakrát chtělo. Ale snad to bude můj poslední školní rok v životě...

Ta neblahá zpráva o změně v plánu s pracovní smlouvou mě zastihla právě v den mých narozenin, tudíž můj narozeniný večer po práci byl celkem hroznej. Takže jsem si to pokusila vynahradit teď o víkendu, v pátek večer jsme dali vínko na pláži,.. trochu víc než si dáváme jindy před televizí..
V sobotu jsem (prozměnu) zatoužila vypadnout někam do hor, tak jsme jeli sdolat jeden kopec na něj koukáme z naší ulice, co má 1248m. Večer ryba, filmík. Holt bujný narozeninový párty mě teprve ještě čekají..
Perlička: večer po výletu jsem dělala v kuchyni rybu a najednou mě strašně začaly pálit stehna a lítka. Aby ne, koukam na to na světle, měla jsem 9 čerstvých komářích štípanců! Komáři museli doma čekat sami celej den, o hladu, a když jsme se vrátili, tak si mě v šeru kuchyně bez milosti pěkně vychutnali...
anebo... sobota: koukáme z 12-ti stovky na moře... neděle: koukáme z moře na 12-ti stovku